Zde najdeš přehled událostí spolu s interaktivní mapou, kde si můžeš prohlížet jednotlivá území.
Tady zjistíš, jak si tvá družina stojí proti ostatním a kdo je aktuálně ve vedení.
Ve statistikách jsou k vidění všelijaké údaje o tom, jak se soutěžícím daří ve hře.
Toto je přehled všech 206 území a také informací o nich, které se ve hře můžou hodit.
Zde najdeš přehled a podrobnosti o všech hrajících družinách.
Chceš-li se na něco zeptat, nebo si jen s ostatními popovídat o hře, diskuze je Ti otevřená.
Zde se dočteš vše o tom, v čem hra spočívá, FAQ ti tu zase odpoví na tvoje dotazy.
Tady najdeš registrační formulář, který je prvním nutným krokem pro vstup do hry.
Chceš-li přidat nově obsazené území či vyzvat někoho na souboj, musíš se přihlásit zde.

zápis v kronice

území:Tišnov
datum:4. března 2011
družina:Orli

Víkendovka 4. - 6. 3. 2011, Krajina duchů Pátek, „Tak je to tady po dlouhé době zase na víkendovku“ řekl jsem si v pátek odpoledne, když byl už čas jít směrem na sraz. Ten byl pro mě už tradičně na Hlavním nádraží. Proč tradičně? Chodím do oddílu už nějaký ten pátek a srazy na víkendovky se konají většinou na Hlavním nádraží v Brně. Zavázal jsem boty, vzal tašku a vyrazil směr šalina č. 12. Cestou jsem si ale uvědomil, že nemám pastu na zuby . Prvotně jsem se na ni chtěl vykašlat, ale nebylo by to nejlepší, usoudil jsem, proto jsem si cestu trošinku natáhl do nejbližšího obchodu. Výběr pasty nebyl složitý; zubní pasta perlička to je prostě jednička ;-). Během dvou minut jsem se nacházel v šalině a ujížděl na Hlavní nádraží. Na srazu jsem byl první, nevěděl jsem, kolik kluků pojede, tudíž mi nebylo nejlíp. Moje obavy byly zcela zbytečné. Za chvíli jsme se začaly slízat. Nakonec přišel i vedoucí výpravy Míša. Zavelel odchod a všichni se odebrali na vlakové nástupiště. Cestu ve vlaku jsme trávili v klidu, než přišla paní průvodní. Jí jsme ukázaly lístky a pokračovali dál v jízdě. Z rozhlasu se ozvala slečna, která mi nikdy neodpoví  taková je i šalinách a autobusech. Asi se stydí „příští zastávka Níhov“. To byla konečná naší cesty vlakem. Já, Klíďa a Rian jsme rychle šli nachystat chatu, zatímco za prckama přišel Starosta a seznámil je se situací ve Vesnici. Domorodci měli problémy s duchy, kteří jim ztěžovali život. Kluci prý dokonce ducha po cestě na chatu viděli. Já nikoho neviděl, takže sem jim nevěřil. Půl hodiny po nás se blížili kluci na faru, nás naštěstí nespatřili, ale kluci takové štěstí neměli. Zjevily se tři duchové, kteří se kluky snažili kluky zajmout a zabít. Díky bohu se to ani jednomu nepodařilo, všichni se dostali do bezpečí fary, kde si kluci vybalili věci, navečeřeli, chvíli odpočinuli a šli na kutě . Nikdo nevěděl, co je čeká zítra …. Zapsal Dubi Sobota, Ráno, hodinu a půl před budíčkem, byli již někteří nedospavci vzhůru a dávali to značně najevo všem ostatním  . Takže se udělala lehká neplánovaná rozcvička pro všechny. Dvě kolečka okolo kostela, a pak nějaké ty ranní cviky na protažení, uvedly vše na pravou míru. Mezitím nám byla nachystána snídaně, tedy buchtičky a čajíček. Hned po snídani za námi přišel pan starosta, že prý se podívat jestli jsme přežili noc a jestli se odvážíme do toho lesa. Byl překvapen, že se stále držíme v plném počtu, že se na nás duchové nedostali. Vydali jsme se tedy do lesa na kopci za vesnicí, kde se prý ztratili vesničané při hledání součástí na výrobu nástroje proti duchům. Oblékli jsme se, každý si vzal, co uznal za vhodné, co by se mohlo při prohledávání lesa hodit a šlo se. Než jsme dorazili k lesu, museli jsme překonat zablácené rozorané pole a vystoupat mírný kopec. Hledání ztracených pozůstatků po ztracených vesničanech nebylo tak lehké, jak se zdálo, a chvíli trvalo, než se podařilo vůbec někoho najít. Bohužel nalezený vesničan byl po strávené osamocené noci na pokraji smrti. Podařilo se mu přežít alespoň do rána ale i tak ho duchové udolali. Těsně před smrtí pověděl co se mu podařilo vypátrat, že byli v lese hledat vzorky bylin pro místního bylinkáře, který jim za to nabídl na výměnu věci, které potřebují. Pověděl nám, kde se můžeme s bylinkářem potkat, ale že si dává na čas a musíme tam být přesně. Pak nás požádal, že má žízeň, abychom mu ještě, než zemře, uvařili naposledy čaj z bylin, potom nám poví víc. Kluci v partách začali shánět dříví a věci na čaj, poté co napojili umírajícího, obdrželi onu jedinou kopii plánku na výrobu nástroje a dokonce nějaké věci, které se vesnické výpravě podařilo nashromáždit. Nalezený vesničan bohužel zemřel. Na oběd jsme měli tradičně špagety s kečupem, sýrem, nebo olivovým olejem jak kdo chtěl. Přišel nás opět navštívit pan starosta, zvědavý jak dopadlo naše pátrání. Byl zdrcen, že se nepodařilo nikoho zachránit a popřál hodně štěstí v dalším hledání a doufal, že se podaří podle plánku nástroj sestavit. Potom odešel, že musí něco zařizovat v JZD. Po obědě si výprava trošku odpočinula, prostudovala plánek na výrobu. Málem jsme prošvihli čas, kdy dnes bude bylinkář ve vesnici. Utíkalo se tedy za bylinkářem obchodníkem. Našli jsme ho jednoduše, na kraji vesnice u balíků slámy měl rozdělaný svůj krámek s bylinkami. Kluci mu pověděli, co vypátrali a co od něj potřebují. Samozřejmě to nebylo zadarmo. Za další věci, které jsou potřeba na výrobu, chtěl donést pět nových bylinek, které ještě nemá ve své nabídce. A samozřejmě je pojmenovat. Poté nám ukázal, po čem vesničané tak prahnou, jeho strom gumovník, ze kterého si každý mohl trhnout jednu gumu. Ta se bude hodit. Naopak klukům dále nabídl další radu, samozřejmě ne zadarmo, tentokrát pro změnu za pět dřevin. Dozvěděli jsme se, že za vesnicí na druhé straně za hřbitovem je prý někde ukrytý osamocený hrob, ze kterého v noci duchové vycházejí. V tom hrobě je prý ukryto další vodítko, nicméně nikomu z vesnice se jej ještě nepodařilo nalézt, takže nám v tom nemůže více pomoci, budeme muset hledat. Po obejítí hřbitova jsme nic nenašli, dokonce největší odvážlivci prohledali i kontejner na použité hřbitovní věnce a odpadky. Bylo v něm spousta věcí, ale žádné stopy po ukrytém hrobě.:). Někteří se spokojili s vánoční baňkou z kontejneru, někteří dál prohledávali okolí u hřbitova. Na srázu vedle pole někdo našel nenápadný tenký dřevěný kříž, opletený listím a trny a pod ním hromadu balvanů připomínajících hrob. Všichni přemýšleli, jestli to je ono, že to vypadá divně . Po pěti minutách se toho někdo ujal a začal odvalovat kamení a kopal rýčem tak nějak kde by mohlo něco být. V další půl hodině jsme odkopali hrob a jeho blízké okolí rýčkem, každý si zaryl, ale nic z toho nebylo. Nakonec někoho z kluků napadlo, že si to vlastně tím kopáním okolo zasypávají a začali opět na začátku tentokrát už na správném místě, poslední potřebná věc byla vykopána. Kluci se shodli, že už teď mají vše, a že podle plánku mají vytvořit samostříl, který jim pomůže v boji proti duchům. Vrátili jsme se na faru a pustili se do výroby. Materiálu bylo dostatek a tak si každý stavěl svoji, nebo ve dvojicích. Hned jak starosta viděl, že jsme zpět, přišel se podívat, jak nám to jde, měl velikou radost, když viděl, že kluci sehnali všechny části plánu. Řekl, že jak budou mít dostavěno, zařídí jim krátký trénink a pošle za nimi svoje tři kamarády, kteří se střelnými zbraněmi umí zacházet, kteří je naučí střílet. Asi za hodinu to už vypadá na nebojácné ozbrojené lovce duchů, a tak se vydáváme na malé vybudované cvičiště na poli. Starostovi tři přátelé už tam čekají a berou si kluky pěkně do parády. Hlavním instruktorem jsme hlasitě upozorněni, že duchové nemají s nikým slitování, a že to nebude žádná procházka růžovým sadem . Trénink probíhá ve třech částech. První je střelba z místa na přesnost na terč, každý musí vystřelit kouli s kuše a trefit se co nejblíže ke středu terče. Až tímto projde, postupuje do druhé části výcviku, střelba v pohybu a na pohyblivý cíl, jeden ze starostových instruktorů předvádí přibližující se terč a úkolem je jej trefit dříve, než se k vám dostane. Tímto už projdou opravdu jen ti dobří. Závěr tréninku patří cvičení v pohotovosti a reakcích. Každý zvlášť prochází podél plotu cestu dlouhou dvacet metrů. Během této cesty na něj vykoukne zpoza plotu postupně tři postavy, každá z nich má buď v rukou zbraň, nebo polštářek. Úkolem je strefit postavu ozbrojenou a nechat žít postavu s polštářkem. Poté je náročný výcvik u konce. Odebíráme se opět do chaty nachystat ohniště na poslední jídlo tohoto dne, které si opečeme nad ohýnkem. Opékáme si buřty už za šera, a kluci si raději donesli kuše k ohni, kdyby něco . Za plotem na poli už jsou vidět bílé postavy. Po večeři přichází naposledy ten den starosta a přináší důležité zprávy. „Každý duch, kterého potkáte, musí být trefen každým z vás s touto speciální kuší, po každém zásahu z něj kus odpadne, a tyto kusy potom všechny najednou spálíte v ohni. Tím ducha zničíte“. Rozloučil se s námi a odplížil se domů. Kluci se vydali ven do tmy, aby vyhnali duchy z vesnice. Začala dvě hodiny trvající bitva mezi duchy a těmi co se odvážili proti nim se postavit. Nakonec se podařilo duchy rozstřílet a jejich části spálit v ohni i přes to že některé kuše byly zničeny. Vyčerpaní šli všichni spát. Zapsal Míša Neděle, Jelikož předcházející den a velkou část noci svedli naši stateční chlapci hrdinskou bitvu s duchy, ve které se jim nakonec podařilo zvítězit, byl budíček skoro o hodinu posunutý. K snídani byly buchty a čaj stejně jako v sobotu. Hned po snídani se dostavil pan starosta i s kolegou, který se na tuto příležitost pečlivě ustrojil, a rozdal všem účastníkům děkovné dekrety za zachránění vesnice. Tato scéna byla velmi dojemná a všichni vedoucí jsme si poplakali, neboť za záchranu před duchy jsme klukům vděčili i my. Celé dopoledne pak probíhalo v duchu balení a úklidu fary, kde jsme byli ubytovaní. Je s podivem, kolik nepořádku se nám podařilo za tak krátký čas vytvořit. Takže jsme zametali, vysávali, vraceli nábytek na správné místo a snažili se nacpat přes víkend záhadně zvětšené věci do přes víkend záhadně zmenšených batohů. Ani jsme se nenadáli a podle úsloví „čas letí, když se člověk baví“ bylo poledne a tedy čas vyrazit na cestu domů. Poděkovali jsme Oldovi za ubytování a na místním fotbalovém hřišti jsme si ještě půlhodinky zahráli fotbal s tenisákem. Pro tentokrát jsme se rozhodli trochu ušetřit podrážky a záda pod batohy, a tak jsme na nádraží jeli autobusem. Vlak na sebe nenechal dlouho čekat a cestě domů už nemohlo nic zabránit. Průvodčí se sice trochu nechápavě dívali na „kuše“ našich kluků, ale oni s duchy bojovat nemuseli. Vlak nás v klidu dovezl do Brna a my se rozloučili a rozešli domů. Zapsal Rian
Určeno pro Skaut - český skauting ABS a Svaz skautů a skautek ČR | Pořádá středisko Pangea Šlapanice | nápověda | o Osídlování | kontakt

reklama provozovatele: